Humboldt, Wilhelm von (1767-1835) Německý myslitel, reformátor systému vzdělávání a zakladatel berlínské university (1809). Humboldt pocházel z pruské aristokratické rodiny (jeho mladší bratr Alexander byl slavný vědec, badatel a cestovatel po Jižní Americe). Během studií u Heyna na universitě v Gottingenu (1788-9), při nichž projevil mimořádné lingvistické nadání a filologické znalosti, položil základy svých celoživotních studií klasického starověku (i průkopnickému. dílu v oboru filosofie jazyka, na kterém pracoval na sklonku života). Pod vlivem Winckelmannovy vize starověkého Řecka i přátelství s SCHILLEREM a Goethem rozvinul v mládí ideál Bildung - originální, mnohostranné a harmonické osobnosti který se stal hlavní inspirací jeho filosofických a estetických teorií i praktických reformních programů.
Humboldtovým nejdůležitějším a mezi anglicky mluvícími čtenáři nejznámějším prostřednictvím práce J. S. MILLA O svobodě - politologickým dílem je Několik poznámek k pokusu stanovit hranice působnosti státu (Ideen zu einem Versuch die Grenzen der Wirksamkeit des Staats zu bestimmen, 1792). Humboldt zde vyslovil názor, že obecně přijímaná povinnost vlád zajistit svým poddaným blahobyt má za následek ten nejhorší despotismus. Ať je záměr jakkoli osvícený, státní intervence vždy potlačuje podmínky a podněty individuálního rozvoje.
Dvěma hlavními piliři Humboldtova estetického liberalismu byly individualita lidského charakteru - pojatá v analogii s dílem tvůrčího génia - a co nejvyšší možná rozmanitost lidských snah a životních stylů. To znamenalo nejen popření legitimity právního omezení lidského chování (pouze s minimálním ústupkem vzhledem k obranným funkcím státu), ale i ostražitost k ohrožení svobody ze strany kolektivních identit společenské, náboženské a rasové povahy (z tohoto radikálního individualismu vycházela například Humboldtova jednoznačná podpora emancipaci Židů). Na rozdíl od Milla nespojoval individuální vývoj s realizací politické svobody. Obával se, že by aktivní OBČANSTVÍ, to jest nasměrování individuální energie ke společným cílům, zatlačilo individualitu do uniformity a jednostrannosti.
Ideál Bildung byl paradoxně uveden do praxe prostřednictvím státního zásahu poté, co se Humboldt připojil k liberálně reformnímu hnutí Stein-Hardenbergovy éry (1809).
Svou reorganizaci pruského vzdělávacího systému založil na přísném oddělení obecného vzdělání (allgemeine Menschenbildung) bez jakéhokoli utilitárního zájmu od výuky konkrétních dovedností potřebných v budoucím zaměstnání a vzhledem k budoucí společenské roli (tato výuka neměla místo ve škole). Základním kamenem celé stavby bylo humanistické gymnasium, jež se svým zásadní důrazem na výuku klasických jazykÚ a literatur (zvláště na řečtinu) bylo dominantní vzdělávací institucí v Německu až do druhé poloviny dvacátého století. Universitu Humboldt pojímal jako říši čistého bádání, svobodnou vzhledem k státním zásahům a požadavkům na společenskou relevanci.
Humboldtovy ideje poznamenaly klíčové oblasti společenského života a měly i trvalý vliv na německý intelektuální a politický vývoj. Na jeho apolitické pojetí svobody, omezené na sféru soukromého naplnění, bylo často pohlíženo jako na příčinu neschopnosti Německa přizpůsobit se složité realitě moderní průmyslové společnosti a požadavkům demokratického občanství. Humboldtovy liberální zásady byly však také vzývány - po roce 1918 a podruhé v roce 1945 - jako přesvědčivá obrana proti přehmamm autoritativního a totalitního státu. V novějších debatách o pojmových základech moderního LIBERALISMU poskytuje jeho spojení SVOBODY a samostatného vývoje zajímavý argument pro neoddělitelnost negativních a positivních významů svobody. Navíc jsou Humboldtovy argumenty svým důrazem (často kritiky ignorovaným) na dobrovolná sdružení a spontánní individuální spolupráci - jako na vrchol a praktický důsledek individuální svobody - hozenou rukavicí obecně rozšířené víře, že individualistické předpoklady liberálního myšlení nutně vylučují podmínky sociability a společenství. DV

odkazy
Humboldt, W. van: Ideen zu einem Versuch, die Grenzen der Wirksamkeit des Staats zu bestimmen, Berlín: Deutsche Bibliothek, 1993.
literatura
Vogel, D.: Liberty is beautiťul: van Humbodťs gift to liberalism. H/story l!l Polit/cal Thought 3 (1982), 77-101.